TROŠKA Z HISTORIE TÁBORA

V roce 2006 se konal první ročník – psí tábor pro malá plemena u Žďáru nad Sázavou. Tábor je určen pánečkům a jejich psím kamarádům malého vzrůstu. Děti do 15 let mohou jet na tábor pouze v doprovodu dospělé osoby. Od 15 let mohou jet sami nebo s kamarádem, jezdí tam celé rodiny, maminka s dcerou, kamarádi, přítel s přítelkyní, ale i samotní pánečci. Jak se komu zamane.

Pro tento typ tábora jsem se rozhodla v době, kdy moje mladší kavalírka Adélka začala mít problémy s háráním a velcí psi ji neustále obtěžovali a otloukávali ji náhubkem. Začala se velkých psů bát. Podotýkám, že je to tábor a ne LVT.

Tábor je určen opravdu jen malým psům, maximálně do velikosti kokršpaněla. Na táboře probíhá celý týden základní výcvik v poslušnosti a vrcholí v pátek, kdy všichni předvedou, jak jsou šikovní a co se za ten týden naučili. Také se každý den dělají výlety do okolních lesů a krásné přírody. Konají se různé soutěže, závody, uskuteční se i módní přehlídka, která má vždy velký úspěch a nezapomeneme ani na stezku odvahy, kdy nás leckterý psík překvapí svojí odvahou nebo naopak strachem. Prostě, blbinkáme s těmi svými čumáčky a je nám fajn. Samozřejmostí je i posezení u táboráku, pokud nám počasí přeje. Ti nejlepší si domů odvezou nejen diplomy, hračky, pamlsky, ale i medaile a poháry potěší leckterého pánečka. A všichni dostanou spoustu pamlsků pro své psí kamarády a také mnoho sponzorských darů potěší všechny psy, ale i jejich dvounohý doprovod.

Psi mají možnost běhat po celém areálu bez vodítka a náhubku. Samozřejmě, že rvaví psi zde nemají co dělat i když někteří majitelé nechtějí připustit, že právě takového psa vlastní. Také háravé psí slečny a nevychovaní pesani a pánečci zde nemají co pohledávat. V případě deštivého počasí se veškeré akce, včetně výcviku, přesunou do salonku v hotelu, ale dobré náladě a perfektním výkonům to určitě neubere na kráse. (Můžete se sami přesvědčit z pořízených snímků.). Hodně malých psů neumí poslouchat. Je to tím, že majitele odrazuje přihlásit se někde na cvičák, protože se na ně ostatní pánečkové velkých plemen dívají trošku škodolibě. Jasně, doga a jorkšíráček vedle sebe na cvičáku vypadají docela směšně. Někteří pánečkové vytrvají, což je dobře, ale většina to vzdá nebo to nezkusí vůbec. U nás je pravidlem, že velcí psi na cvičák patří a je nutnost vycvičit velkého hafana. Malý pes se nechá růst jako dříví v lese a pokud nastane problém, vezme se jednoduše do náruče. Přitom to neřeší vůbec nic. Malý, uňafaný pes je strůjcem většiny problémů.

    

Pokud je psík maličkým štěňátkem (a u malých psů jde opravdu o malé štěně), páneček je bere často ochranitelsky do náruče. Ale prokáže psovi pouze medvědí službu. Psíkovi stoupne sebevědomí a spustí velký jekot. Většinou páneček nechá psa vřískat a někdy se i směje, jakého má hrdinu. Pes, pokud je v náruči spustí ještě větší virvál. Proč taky ne, když má za sebou svého šéfa. Bohužel tuto chybu dělá většina pánečku převážně maličkých psíků. Štěňátko se nenaučí komunikovat s ostatními psy, nezíská žádnou socializaci. Nerozezná jak se má podřídit, nerozezná varovné signály, které vysílají jiní psi už na dálku. Socializovaní psi poznají štěně a většinou je tolerují (Samozřejmě, k navazování nových kontaktů vybíráme známe psy z okolí, se kterými máme dobré zkušenosti a které známe.). Jak štěně dospěje, už musí respektovat ostatní psy a v tom je ten problém.

Jako štěňátko se to nenaučilo, protože ho páneček bránil a teď ho musí bránit znovu, jinak by to dopadlo mnohem hůř. Ve skutečnosti je tento pes chudák. Nemůže se proběhnout a pohrát si se svými kamarády, protože má strach, bojí se a tím se stává agresivním a kousavým. Často se setkávám ve svém okolí s rozzuřenou čivavou nebo pražským krysaříkem, kteří se agresivně vrhají jak na lidi, tak napadají psy a to i větší než jsou oni sami. Pokud se k takovým psům přiblížíte, hystericky štěkají nebo naopak couvají, ale jak se otočíte zády, tak se vás snaží kousnout do lýtka. Je to smutné, ale může za to páneček!!!

Proto říkám, že i malý pes se musí vychovávat (samozřejmě i páneček) a trochu i cvičit. Aspoň základní poslušnost, jako je SEDNI, LEHNI, KE MNĚ, ZŮSTAŇ. Utužuje to zdravý vztah mezi lidmi a jejich psy. My jsme si je pořídily a je na nás, abychom je přiměřeně zaměstnaly. Pes, který necvičí (Ať už poslušnost, aportování míčků nebo jen tak dovádí se svým pánečkem.), je smutný pes. Jen samotná procházka na vodítku nestačí. I malý psík potřebuje nějakou činnost. Nedivte se, že vám z nudy rozkouše boty nebo na procházce uteče a nechce se vrátit. Vždyť tam venku je tolik zajímavých věcí a vůní. A u pánečka je to stejná nuda... Obejde blok domu, možná si přečte SMS od nějaké háravé fenky a už zase jde domů. Tam si ho nikdo víc nevšimne a on je nabitý energií a vůbec není unavený. Začíná se nudit. Co myslíte, není to u vás taky tak?!

Právě proto jsem v roce 2006 uskutečnila první psí tábor pro malá plemena. Nenudili se tam ani psi, ani jejich dvounozí kamarádi. Odjížděli všichni příjemně unaveni, ale spokojeni. Pánečci se tam naučil se svými psy komunikovat, manipulovat a pracovat. Získali spoustu zajímavých informací ohledně psů a našli si další nové kamarády dvounohé i čtyřnohé z celé republiky. Někteří pánečci přijeli jen jednou, ale většina už jezdí pravidelně každý rok. Mám z toho velkou radost. Začíná to být tradice a to mě těší. Jsme spolu po celý rok v kontaktu a společně vyrážíme i na různé výlety nebo prodloužené víkendy.

Léto 2010
Letos jsme slavili páté výročí vzniku psího tábora se zaměřením na malá plemena. Tento tábor je specifický hned v několika bodech. Je určen pouze malým a trpasličím psíkům. Tábor je spíše rodinného rázu a setkávají se zde pánečci různých věkových skupin. Od dětí, až po seniory. Někteří přijedou jednou, ale hodně lidí jezdí už pravidelně, což mě těší. Pár pejsků mám možnost sledovat nadále a jejich pánečci se chlubí dosaženými úspěchy. Přitom na táboře kdysi začínali se štěňátkem a cvičili základní povely. Např. Lenke ( bílý puli ) od Veroniky Brázdové, agility ( tábor 2006 ), Cassie – kavalírka BH od Zuzany Stádníkové, 2. místo v obedienci ( tábor 2007 ), Tony – bílý malý knírač od Petry Chvátalové, ZV1 ( tábor 2007 ), Mayla – jack russell teriér od Ondry Kubíčka, agility ( tábor 2009 ).

Počet lidí na táboře není omezen, pouze pejsků. Maximální počet psů na jednom turnusu je třicet, abych se mohla všem pejskům plně věnovat. Probíhají zde soutěže, závody se psy, ale i bez nich, vědomostní testy, přednášky o psech a společné výlety. Neméně důležitý je samotný výcvik, protože právě malá a trpasličí plemena mají problém s poslušností, někdy i agresí (vzhledem k jejich velikosti jde spíše o útočnost ze strachu). Pánečci se nenásilnou formou učí porozumět svému psu a zároveň zvládají základní povely. Je někdy úžasné pozorovat pánečka a psa , jak postupně dokážou vytvořit tým a nejen pes má radost z pochval a odměn, ale i páneček zjistí, že ten jeho pes není zas až tak hloupý, ba naopak že je chytrý, inteligentní i mazaný.